1. Klasicizmus v slovenskej literatúre (1820 – 1840) Spoločensko-historické pomery Rusko porazilo Napoleona. Rusko sa dostáva do popredia. Rakúska monarchia bola súčasťou členom Svätej aliancie, jej snahou bolo upevniť neobmedzenú moc panovníka (tj. upevniť feudalizmus) Silná maďarizácia: začalo sa posilňovať postavenie maďarského jazyka a maďarskej národnosti. -> Slovenská inteligencia hľadá oporu v ruskom národe. nádej na získanie národnej slobody Slováci videli v Rusku

2. Vieru v Rusko vyvolávali aj názory nemeckého filozofa Johanna Herdera, ktorý hlásal, že iba Slovania majú predpoklad pre humanitné spolužitie. V Slovanoch vidí veľkú budúcnosť, lebo vládnu slovom -> Slovania nikdy neviedli dobyvačné vojny, sú pohostinní, protiví sa im násilie a lúpenie. Na základe tejto filozofie vznikla idea slovanskej vzájomnosti. -> myšlienka spolupatričnosti a spolupráce všetkých slovanských národov. najvýznamnejší predstavitelia na Slovensku boli: Ján Kollár Pavel Jozef Šafárik

3. Ján Kollár (1793 – 1852)

4. narodil sa v Mošovciach pri Martine. s ťažkosťami vyštudoval gymnázium v Kremnici, Banskej Bystrici a v Bratislave, pretože pre odpor otca sa musel na štúdiách sám živiť. ako evanjelický kňaz pôsobil v Budapešti stal sa univerzitným profesorom slovanskej archeológie na viedenskej univerzite zomrel vo Viedni, pochovaný je v Olšanoch

5. Najväčšie vplyvy na Kollára: Jena – bola strediskom nemeckej mládeže, volajúcej po zjednotení všetkých nemeckých krajín. Kollár okrem teológie v Jene študoval aj slovanské jazyky a dejiny slovanských národov filozofia Johanna Herdera – idea slovanskej vzájomnosti dostal sa na miesta slovanského osídlenia, ktoré boli už ponemčené Frederika Schmidtová – dcéra evanjelického pastora. Matka jej bránila vo vydaji, lebo Uhorsko považovala za barbarské. Až po smrti rodičov, po 16 rokoch mohla za ním odísť do Pešti.

6. Teoretické diela: O literární vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými (1836) -> podal v nej program a návod na kultúrne zblíženie Slovanov -> uznával len štyri hlavné nárečia – spisovné jazyky: ruský, poľský, československý a srbochorvátsky Národnie Zpievanky čili písně světské Slowákův v Uhrách (1835) -> zbierka ľudových piesní O hlasově potřebě jednotného spisovného jazyka pro Čechy, Moravany a Slováky (1846) -> ostro vystúpil proti uzákoneniu spisovnej slovenčine Ľudovítom Štúrom. Bol presvedčený, že Slováci majú používať češtinu obohatenú o prvky slovenských nárečí.

7. Umelecké diela Básně Jana Kollára (1821) obsahuje vlastenecké, lyrické i ľúbostné básne náplňou zbierky sú znelky (sonety), v ktorých Mínu ospevuje ako symbol krásy.

8. Slávy dcera 1824 - 1832

9. Dejová osnova skladby Bohyňa Sláva, prestavujúca slovanstvo, sa sťažuje v rade bohov, aké krivdy museli Slovania v minulosti pretrpieť. Bohovia rozhodnú, aby Milek, syn bohyne Lady, stvoril dcéru Slávy ako ideálny symbol slovanskej budúcnosti, ktorá by Slovanom odčinila predchádzajúce utrpenie a postavila ich medzi popredné národy sveta. V obraze Míny Kollár vytvoril ideál slovanskej devy, ktorá ho sprevádza na ceste po slovanských krajoch Kollár rozdelil svoje srdce na dve polovice, pol srdca Míne a pol srdca vlasti Idea slovanskej vzájomnosti. Všetci Slovania by sa mali spojiť do jedného celku. „My ako čiastka ku celku prináležíme.“„Buďme celek a ne drobtové,“

10. Prvé vydanie (1924) Slávy dcery malo 150 sonetov, rozdelených aritmeticky do troch spevov: -Sála -Labe -Dunaj Rámcovaných predspevom a epilógom Kollár Slávy dceru rozširoval. Úplné vydanie Slávy dcery (1832) má 615 sonetov, ktoré obsahujú predspev, epilóg a 5 spevov: I.Sála II.Labe, Rén, Vltava III.Dunaj IV.Lethe (nebo) V.Acheron (peklo) IV a V napísané podľa Dante Alighieri: Božská komédia

11. Předzpěv

12. Ai, zde leží zem ta, před okem mým selzy ronícím, někdy kolébka, nyní národu mého rakev. Stúj noho! posvátná místa jsou, kamkoli kráčíš, k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled. Neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku, jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům. Však času ten horší je člověk, jenž berlu železnou v těchto krajích na tvou, Slávie, šíji chopil. Horší nežli divé války, hromu, ohně divější, zaslepenec na své když zlobu plémě kydá. O, věkové dávní, jako noc vůkol mne ležící, o, krajino, všeliké slávy i hanby obraz! Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevěrné, od Dunaje k heltným Baltu celého pěnám: krásnohlasý zmužilých Slavianů kde se někdy ozýval, ai, oněmělť už, byv k ourazu zášti, jazyk. A kdo se loupeže té, volající vzhůru, dopustil? kdo zhanobil v jednom národu lidstvo celé? Zardi se, závistná Teutonie, sousedo Slávy, tvé vin těchto počet zpáchali někdy ruky. Neb kreve nikde tolik nevylil černidlaže žádný nepřítel, co vylil k záhubě Slávy Němec....

13. 112 veršov Patrí k umelecky vrcholným básnickým výkonom Kollárovým Napísaný časomierou: striedanie dlhých a krátkych slabík Předspěv predstavuje mimoriadne pôsobivú elégiu (žalospev) nad slovanskou minulosťou, v ktorej víťazilo násile nad spravodlivosťou: „Kdo zhanobil v jednom národu lidstvo celé?“ Napriek tomu, že si básnik uvedomuje, koľko príkoria vytrpeli Slovania od svojich nepriateľov, neprejavuje nenávisť k inému národu, ale obracia ju na zotročovateľov. Je presvedčeným humanistom, ktorý má na zreteli predovšetkým človeka a jeho slobodu: „Sám svobody je hoden, svobodu zná vážiti každou, ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok.“

14. Zpěv prvý: Sála (rieka v Nemecku) 8 Krásný jest zvuk, který vychovali venku ruky samé přírody, mněl bys', že se z křovin hospody vlaských mistrů, chrámy z lesů stali: krásnější ten, jemuž Múzy dali v lidských ustech už i svobody, kde um ve zpěvu se lahody míchá, aby sluch i duši jali: Ale znám zvuk jeden tichý, krátký, než tak pelný, pronikavý, sladký, že vše jiné v něm se spojují; slyším, slyším ho, hle, libě znící, když si řeknou serdce milující pervýkráte: že se milují.

15. 45 (Jeden duch s holým mečem) Ode Babigory v tomto rouše stínu vlast mne s heslem sláti ráčila, slyš, by sokyní dél nebyla; Miluješ-li vlast svou více, či-li Mínu? (Druhý duch s lukem nataženým) A já z tam těch břehů, tobě známých, plynu, tři dni šíp ten Lada ostřila, mluv, neb chce, by jednou zkusila: Miluješ-li vlast svou více, či-li Mínu? Půlnoc bije. Já se z lůžka tiše vztáhnu stana před ně různým svědomím, meč tam, tu šíp, vlast tam, tu má přítelkyně: Mlučím, váhám: rázem rukou v ňadra sáhnu, serdce vyrvu, na dvé rozlomím: „Na“, řku, „jednu vlasti půlku, druhou Míně.“

16. Prvý spev - Sála Obsahuje väčšinou ľúbostné sonety, ústrednou témou je láska k Frederike Schmidtovej, ktorá je v básni zobrazená ako dcéra bohyne Slávy, Mína, ktorá spĺňa ideál slovanskej devy. Táto láska však nie je sebecká, ale je ohniskom lásky k národu. Básnik si tu kladie otázku, či miluje viac Mínu alebo svoju vlasť a odpovedá si, že polovicu srdca dá vlasti a druhú Míne.

17. Zpěv druhý: Labe, Rén, Vltava 78 Život jestiť rovný řece dravé, licho před člověkem tekoucí, běda tomu, kdo jí v horoucí šalbě svěří nohy nedočkavé; postoj trochu, protři oko tmavé, sedni na břeh, patře na jdoucí, bys' tak zmudřel k cestě budoucí, pervé než té sheltnou vluny žravé; dáš-li slepým losům člunek hebký, bys' i víc než Kolumb proploval, ani kroku nešels' od kolébky; hra to větrů jen a mertvá nůše, s níž si darmo světem střečkoval, život má být dílo vlastní duše.

18. 79 Jestli Slávy rume ještě vstanou rukou vaší, příští potomci, věřte zkušenému vědomci, jehož ústa tu k vám radu vanou: Zřiďte obec jedním jménem zvanou, pevnou, ať ji cizí holomci, svornou, ať ji vlastní lakomci nezbourají novou zase ranou. Oudy mnohé, hlavu jednu mějte, vyrostlou však z těla vašeho, černé s bílým nikdy nemíchejte! To nás cestou posud vedlo křivou: vy se chráňte bludu našeho a vlast stvořte čistou, trvanlivou.

19. 84 Nepřipisuj svaté jméno vlasti kraji tomu, v kterém bydlíme, pravou vlast jen v srdci nosíme, tuto nelze bíti ani krásti. Dnes neb zítra vraha zemi másti a lid v jarmě jeho vidíme; přece, když se duchem spojíme, vlast je celá v každém svazku části. Vzácný ovšem citu nevinnému jest i háj ten, řeka, chalupa, kterou praděd nechal vnuku svému: Ale meze vlasti nerozborné, jichž se bojí tknouti potupa, jsou jen mravy, řeč a mysli svorné.

20. Druhý spev – Labe, Rén, Vltava Básnik v sprievode Milka, prechádza územím, kde žijú Slovania (Česi). Žiali nad tým, že krajina s takou minulosťou musí teraz prijímať rozkazy od iných(Nemcov), ale nevidí vinu len v Nemcoch, vyčíta Čechom pasivitu, vyzýva ich, aby bojovali za svoj národ. Spomína na Mínu so žiaľom, lebo je ďaleko.

21. Zpěv třetí: Dunaj 328 Stokráte sem mluvil, teď už křičím k vám, ó rozkydaní Slavové! Buďme celek a ne drobtové, buďme aneb všecko, aneb ničím; národem vás zovou holubičím, než, ai, holuby jsou takové, že milují hejno spolkové, i vám tedy vlastnost tuto žičím: Slavové, vy národ zlomkovitý! síly sjednocené dělají, než proud mělkne a schne roztočitý; Slavové, vy národ mnohohlavý! moudří horší smerti neznají, než jest život hnilý, prázný, tmavý.

22. 374 Co z nás Slavů bude o sto roků? Cože bude z celé Europy? Slavský život, na vzor potopy, rozšíří svých všudy meze kroků; a ta, kterou měli za otroků jen řeč křivé Němců pochopy, ozývati se má pod stropy paláců i v ustech samých soků: Vědy slavským potekou též žlabem, kroj, zvyk i zpěv lidu našeho bude modným nad Seinou i Labem; o, kýž i já raděj v tu jsem dobu narodil se panství slavského, aneb potom vstanu ještě z hrobu!

23. Tretí spev - Dunaj Kollár prichádza na Slovensko ("kraj od Tatier po Tokaj"), kde prežil mladosť. Trpí, keď vidí biedu, krivdy, utrpenie. Keď vidí, že mu nie je dopriate žiť s Mínou na Zemi, túži po stretnutí s ňou vo večnosti a túži aby sa dožil slávy Slovanov.

24. Štvrtý spev: Léthe Léthe – slovanské nebo Do neho nechal básnik vchádzať vlastencov, hlavne spisovateľov. Sprevádza ho Mína, ktorá sa stala vílou, bola symbolom idey slovanstva, spojením krásy, pravdy, citu.

25. Piaty spev: Acheron Acheron – slovanské peklo Aj tu autora sprevádzala víla Mína. Sem Kollár posiela nepriateľov, odrodilcov a neprajníkov slovanského národa.