1. DĚJINY UMĚNÍ Malířství – od klasicismu k impresionismu Bc. Libuše Hlaváčková Todtová Ing. Jan Franc

2. Co předcházelo klasicismu: OSVÍCENSTVÍ

3. Osvícenství Myšlenkové hnutí Holandsko, Anglie – zrod Francie baron Charles Montesquieu (1689-1775) Voltaire (Francois Marie Arouet, 1694-1778) Denis Diderot (1713-1784) Německo Gotthold Ephraim Lessing (1729-1781) Johann Gottfried Herder (1744-1804)

4. Klasicismus Reakce proti rokoku Classicus = vynikající, dokonalý, vrcholný......ve vztahu k řeckému umění 5. a 4. st. př. n. l. Estetika – nový vědní obor, 1750 Alexander Gottlieb Baumgarten Johann Joachim Winckelmann (1717-1768) Zakladatel klasické archeologie Teoretik klasicismu

5. Johann Joachim Winckelmann - Teoretik klasicismu - Zakladatel klasické archeologie „Klasické umění má vznešenou jednoduchost a velikost“ Morální akcent umění: přihlížet k etické a estetické poctivosti „Myšlenky o napodobování řeckých děl v malířství a sochařství skrze přírodu“ (publikace) Nová věda, která podporovala ideály klasicismu: obnovit ušlechtilou prostotu a velkolepou krásu klasického antického umění Dějiny antického umění (1764)

6. Celistvý dobový sloh od r. 1760 do r. 1830 Znaky: – tvar Jasný, jednoduchý, plastický a pevně ohraničený – kompozice Harmonická – tendence k „ratio“ Zesvětštění Zracionálnění Zvěcnění Klasicismus

7. Klasicistická architektura ve Francii Jacques-Germain Soufflot, Panteon v Paříži, 1764

8. Klasicistická architektura v Berlíně Carl Gotthard Langhans, Braniborská brána, 1793 Gottfried Schadow, Čtyřspřeží na Braniborské bráně

9. empírový kostel sv. Kříže na Příkopech, 1816-1824, architekt Jiří Fischer Nosticovo divadlo (dnes Stavovské) z let 1781-1783 architekta Antonína Haffeneckera dům U Hybernů, 1808-1811 přestavěn ze zrušeného kostela architekt Jiří Fischer Karlín, čtvrť (podle císařovny Karoliny Augusty) Platýz – empírové činžovní domy Klasicistická architektura v Praze

10. Klasicistická architektura v Čechách Christian Friedrich Schuricht, Kačina, zámek s anglickým parkem, 1802-1822

11. Sochařství – hlavním uměleckým druhem klasicismu Řím – středisko Antonio Canova Berthel Thorvaldsen z Dánska

12. Sochařství Francie – Pierre Cartellier (portrétista císařské rodiny) Berlín – Gottfried Schadow Mnichov – Ludwig von Schwanthaler Praha – Václav Prachner – alegorie Vltavy na Mariánském náměstí

13. Antonio Canova, Tři Grácie Svou uměleckou dráhu začal v Benátkách. Umírněně navazoval na styl starého Řecka a Říma. Jeho nejslavnějším sousoším se staly Tři Grácie. Stál v čele velkého ateliéru, který plnil objednávky Napoleonovy i Wellingtonovy.

14. Berthel Thorvaldsen, Venuše Tyto sochy jsou příkladem pojetí krásy spočívající v „ušlechtilé jednoduchosti“ a „klidné velikosti“, které razil Winckelmann

15. Klasicistické malířství Anton Raphael Mengs průkopník v malířství rodák z Ústí nad Labem (1728-1779) 1752 – dílna v Římě stoupencem Wincklemannových teorií ideály: antika, Raffael, Corregio jmenován dvorním malířem krále Karla III. Španělského

16. Anton Raphael Mengs, Vlastní podobizna Mengsova malířská serióznost, vznešenost a pragmatičnost

17. Francisco Goya y Luciantes (1746-1828) 1771 pozván Mengsem do Madridu prošel řadou uměleckých proměn uzavírá malířství baroka a otevírá cestu modernímu umění Caprichos – lepty, autocenzura

18. Goya, Oblečená M aja, 1800-1805 Nahá Maja a Oblečená Maja – Proslulé obrazy, které Goya namaloval mezi lety 1800-1805, jsou oslavou smyslného a tajemného ženství. V šedavých tónech tu ztvárnil námět, který byl v dobovém španělském malířství zcela nezvyklý.

19. Francouzské klasicistické malířství Jacques-Luis David – roku 1774 získal Římskou cenu a odjel do Itálie studovat antiku a mistry – při druhém pobytu v Římě (1784) namaloval obraz Přísaha Horatiů Jean-Auguste-Dominique Ingres – jeden z největších světových kreslířů

20. Jacques-Luis David, Přísaha Horatiů Spor mezi kmeny Římanů a Albanů hrozil přerůst ve válku. Proto se rozhodlo, že každá ze znesvářených stran (Horatiové a Curiatiové) vyšle tři muže, aby za své město svedli boj. Souboj z nich přežil pouze Horatius. Zjistil, že jeho sestra se zaslíbila jednomu z jeho nepřátel Curiatiů. V pomstychtivosti ji zabil a byl shledán vinným z vraždy; byl však na prosbu svého otce osvobozen. Tři bratři ve chvíli, kdy společně přísahají před svým otcem.

21. Jean-Auguste-Dominique Ingres – Thetis a Jupiter Příběh o Thetis, prosící nejvyššího z římských bohů Jupitera (řecký Zeus), najdeme v Homérově Illiadě. Thesis posílá její syn Achilles za Jupiterem s prosbou, týkající se jeho sporu s Agamemnónem. Jupiter sedí na olympském trůně a Thesis jej prosí, aby zakročil ve prospěch jejího syna.

22. Britská škola Královská akademie – 1768 Sir Joshua Reynolds – prvním prezidentem Královské akademie – založil tradici akademického malířství George Stubbs – portréty, krajinomalba, obrazy koní: kompozice klasicistní – koně vnímá romanticky

23. Sir Joshua Reynolds, Catherine, Lady Bampfylde, 1776

24. Sir Joshua Reynolds, Colonel Tarleto, 1782

25. George Stabbs, Klisny a hříbata, 1762 Skupinka těchto koní je s klasickou elegancí zobrazena na pozadí archtetypální anglické krajiny. Stubbse její krása hluboce dojímá a svým uměním nám sděluje, že tato krajina patří pouze koním.

26. Britská škola anglická koloristická tradice – barva a světlo – jsou nejdůležitější prvky malby zapůsobila na francouzské romantiky a realisty rozkvět anglického akvarelu

27. Romantismus – vznikl proti klasicismu Klasicismus Rozum Skepse Kritičnost Všelidský humanismus Tvar - jasný, jednoduchý, plastický a pevně ohraničený Kompozice harmonická Tendence k zesvětštění Zracionálnění Zvěcnění Sochařství Romantismus Cit Víra Fantazie Romantický nacionalismus (lidová kultura, folklór, národní sebeuvědomění) Odmítal lineárnost Zdůrazněn význam barvy, nezastřený rukopis Živost, bezprostřední smyslová zkušenost Tvaroslovně různorodý směr Romantický umělec trpěl rozporem mezi ideálem a skutečností; svoboda jedince Malířství (akvarel, olejomalby)

28. Malířství – hlavní umělecký druh romantismu Krajinářství – hlavní druh romantického malířství Anglie – vznik romantismu Thomas Gainsborough (1727-1788) – lyrické portréty v krajině

29. Thomas Gainsborough, Choť Richarda Brinsleye Sheridana, 1785-1786

30. William Blake (1757-1827) Mimořádná osobnost anglického romantismu – mystik, vizionář, básník, malíř, grafik a ilustrátor – žil a nadčasově tvořil ještě v klasicistickém období – doceněn až v době secese

31. Blake William, Pravěk dní

32. Blake William, Newton

33. Blake William, Job a jeho dcery, 1799-1800

34. Německý romantismus Caspar David Friedrich (1774-1840) - „odkryl v krajině tragično“ Philipp Otto Runge (1777-1810) - teorie barev

35. Caspar David Friedrich, Mnich na pobřeží, 1810 Je odvážně jednoduché dílo. Vévodí mu tři pruhy, táhnoucí se napříč plátnem: znázorňují nebe, moře a zemi. Jedinou vertikálou je osamělý člověk.

36. Caspar David Friedrich, Poutník nad mořem mlh, Ve svých obrazech vyjádřil romantický pocit osamocení, který má člověk před oběma přírodními nekonečny, mořem a horami.

37. Caspar David Friedrich, Krajina z ostrova Rujany

38. Caspar David Friedrich, Krkonoše, 1835

39. Francouzský romantismus Jean-Luis-Théodor Géricault (1791-1824) – průkopníkem francouzského romantismu Eugéne Delacroix (1798-1863) – vrchol francouzského romantismu

40. Jean-Luis-Théodore Géricault, Vor Medúzy, 1819 Námět je podle skutečnosti: francouzská námořní loď La Méduse se roku 1816 cestou do západní Afriky potopila. Zatímco kapitán a vysocí námořní důstojníci se zmocnili námořních člunů, ponechali 150 pasažérů a řadových členů posádky na jediném voru. Za třináct dní přežilo 15 lidí. Géricault to zobrazil a radikální obraz se stal manifestací romantismu ve Francii.

41. Théodore Géricault, Derby

42. Eugén Delacroix (1798-1863)

43. E ugéne Delacroix, Sv. Jiří zabíjí draka

44. Daumier Honoré, Karikatura francouzského krále

45. Anglická romantická krajinomalba John Constable (1776-1837) Joseph Mallord William Turner (1775- 1851) – jeho dílo ovlivnilo vývoj malířství na evropském kontinentě

46. John Constable, Vůz na seno, 1821 Snaha o postižení atmosféry – sluneční záblesky pronikající do oblak a odrazy na vodě. Constable nacházel poezii v realitě. Byl příznivcem obyčejné přírody. Ukázal evropskému malířství cestu ke svobodnému pozorování přirozeného světla prostřednictvím barvy.

47. J.M. William Turner, Nový Řím, 1831

48. J.M. William Turner, Vesuv

49. Joseph Mallord William Turner, Parník ve sněžné bouři, 1842 Turner nám předkládá vír neobvyklé síly. Spatřujeme, co to znamená být na moři v bouři, a navíc sněžné. Bílá stěna ze sněžných vloček, husté mraky nad komínem parníku, zuřivá změť vln – to vše působí úděsně a realisticky.

50. Joseph Mallord William, Neohrožený, tažený ke svému poslednímu kotvišti, 1843 Tento obraz je pokládán za Turnerovo největší dílo. Malíř zde dosáhl zázračné vzdušnosti a uplatnil bouřlivou představivost, které jsou vlastní poslednímu období jeho tvorby.

51. J.M. William Turner, Nový most v Paříži „Své pozdní obrazy jako by namaloval lehce zbarvenou párou“ (John Constable)

52. J.M. William Turner, Stonehenge Hluboce poetická podstata romantického malířství

53. J.M. William Turner, Příjezd do Benátek, 1843 Světlo pozlatilo jak vodu, tak oblohu. Nevnímáme hloubku perspektivy; jen prostor, výšku, oblaka, mihotání… Výsledný dojem ohromuje rozptýleností prostoru; příroda přechází v duchovno.

54. Francouzská romantická krajinomalba Jean-Baptiste Camille Corot (1796-1875) – malba v plenéru Barbizonská škola „škola roku 1830“ – „objev“ přírody Jean-Francois Millet (1814-1875)

55. J.-B. Camille Corot, U Avrey, 1865-1870 Corot je tak skromný, že si jeho velikosti snadno nepovšimneme.

56. J.-B. Camille Corot, Cesta do Avrey Roku 1825 odjel Corot do Itálie a tato cesta ovlivnila jeho přístup k malířství na zbytek života. Právě v Itálii si poprvé vyzkoušel malování v plenéru a způsob, jakým zachytil barevné odstíny, vytyčil francouzské krajinomalbě novou cestu.

57. J.-B. Camille Corot, Blízko Avrey Uměl se vcítit do nadčasové vznešenosti klasické krajiny.

58. J.B. Camille Corot, Avrey Corot nikdy nedramatizuje ani nepřehání.

59. J.-B. Camille Corot, U Avrey Scenérie působí snově, ale současně je velmi konkrétní. Nikdy nikdo neuměl hmotu zobrazit tak duchovně jako Corot.

60. J.-F. Millet, Jaro Millet a barbizonská škola: roku 1849 se v Barbizonu na okraji Fontainebleauského lesíka usadil i Millet a přidal se ke zdejší malířské škole. Často se k nim přidával i Corot.

61. Théodor Rousseau, Most u cesty, 1860

62. Constant Troyon: Lovčí, 1854

63. Charles-Francois Daubigny, Podzim, 1851

64. Jules Dupré, Dub, 1860

65. Narcisse-Virgile Diaz de la Peňa, Lesní zátiší, 1871

66. J.F. Millet, Sběračky klasů, 1857 Zatímco pozadí je idylické, v popředí se odehrává realita.

67. J.-F. Millet, Klekání Milletův styl byl prostý, ale působivý, protože dodával prostředí důstojnost.

68. J.-F. Millet, Ovčačka se svým stádem Jeho obrazy pro svůj sociální realismus byly ve své době považovány za radikální.

69. Realismus ve Francii 40. – 60. léta 19. století Nastoupil proti romantismu Pozitivismus Znaky: – objektivní přístup – kult věcí – přítomnost – věda a pokrok – materialistický názor

70. Honoré Daumier, V ulici Transnonain, 1834 Kolem roku 1834 se začal věnovat sociálním tématům, chtěl ukázat bídné podmínky nejchudšího obyvatelstva. Příležitostí se mu stal vojenský masakr protestujících dělníků 15.4. 1834 v ulici Transnonain. Daumierův sklon k autentičnosti evokuje velmi sugestivní výjev s ústředním motivem mrtvých lidských těl. Jako by šlo o fotografii a ne o litografické dílo.

71. Goustave Courbet, autoportrét, 1844

72. Gousteve Courbet, Atelier, 1855 Skutečná alegorie sedmi let mého uměleckého a morálního života - V pravém plánu jsou zobrazeni umělcovi přátelé, kteří jsou vtaženi do dění v centrálním plánu. Baudelaire čte knihu, v pozadí jsou Proudhon, Bruyas a venkované. Akt za malířem představuje Múzu a je zde malý pasáček Dětství.

73. Gustave Courbet, Bon jour, Monsieur Courbet, 1854 Setkání (Dobrý den, pane Courbete), Mecenáš A. Bruyas v doprovodu sloužícího a psa přichází vstříc malíři, kterého podporuje. Na obraze zaujímají mecenáš i malíř rovnocennou pozici.

74. Gustave Courbet Jaro, 1868

75. Gustave Courber, Jaro, 1867

76. Ch.-F. Daubigny, La Bonville Charles-Francois Daubigny byl realistickým předchůdcem impresionismu.

77. CH.-F. Daubigny, Na břehu řeky Loise, 1865 Charles-Francois Daubigny si na loďce zřídil ateliér, vyjížděl po Oise, Seině a Yoně malovat říční krajiny.

78. Ch.-F. Daubigny, Podzimní Seina, 1874

79. Předpoklady vzniku impresionismu: vědecko-technický výzkum: - fotografie - tuba s barvou - rozvoj optiky

80. Édouard Manet, Snídaně v trávě, 1863 Dílo É. Maneta je realistické. Skupinu budoucích impresionistů ovlivnil spíše svými postoji – jak radikálně zacházel s barvou, jak zobrazoval světlo a jak „syrově“ jeho obrazy působily.

81. Édouard Manet, Olympia, 1863 Édouard Manet, „otec moderního umění“ – nejmenovaný, ale obecně uznávaný vůdce skupiny mladých malířů, budoucích impresionistů

82. Édouard Manet, Bar ve Folies-Bergere, 1882

83. Édouard Manet, Balkon

84. Édouard Manet, Berthe Morisotová

85. Berhe Morisotová, Kolébka, 1872 Impresionistka Berthe Morisotová se později provdala za Manetova bratra.

86. Marry Cassattová, Autoportrét

87. Marry Cassattová

88. Edgar Degas, Baletní škola, 1871-1874 Edgar Degas (1834-1917) byl ovlivněn fotografií a japonskými dřevořezy.

89. Edgar Degas, Baletky

90. Edgar Degas, Před závodem, 1872

91. Claude Monet, Podzimní večeře, 1866

92. Claude Monet, V zahradě, 1867

93. Claude Monet, Jarní čas, 1872

94. Claude Monet – Impression, soleil levant, 1872 V opuštěném ateliéru fotografa Nadara se roku 1874 konala výstava obrazů, které byly pro Salon odmítnuty. Claude Monet (1840-1926) zde vystavoval tento obraz. Jistý kritik v revui Charivari z 25. dubna 1874 na plátno zaútočil a označil celou skupinu posměšně impresionisty.

95. Claude Monet, Camille Monetová v parku, 1873

96. Claude Monet, Paní Monetová se synem, 1874

97. Claude Monet, Pobřeží

98. Claude Monet, Stromy

99. Claude Monet, Parlament v Londýně

100. Claude Monet, Kupky sena

101. Claude Monet, Nádraží Saint-Nazare

102. Claude Monet, Lekníny

105. Claude Monet, Mostek

106. Claude Monet, Lekníny

107. Auguste Renoir, La Grenouillére Pierre-Auguste Renoir (1841-1919) vstoupil do ateliéru ve Škole krásných umění v Paříži 1862, kde se sešel s C. Monetem, A. Sisleym a J.-F. Bazilem, s nimiž také školu opustil (1864). S Monetem a Sisleym začal malovat v plenéru v La Grenouillére, kde společně vypracovali novou impresionistickou malířskou metodu.

108. August Renoire, Milenci

109. Auguste Renoire, Slavnost veslařů

110. Auguste Renoire, V zahradě

111. Auguste Renoir, Portrét Alfreda Sisleye Alfred Sisley (1839-1899), Angličan žijící ve Francii, zůstal přesvědčeným impresionistou po celý život.

112. Alfred Sisley, Terasa v Saint-Germain, Jaro, 1875

113. Alfred Sisley, Regata v Hamptonu, 1874

114. Alfred Sisley, V Louveciennes

115. Alfred Sisley, Cesta v Bougival, 1876

116. Camille Pissarro, Červené střechy, 1877 Camille Pissarro (1830-1903) patřil k nejhorlivějším impresionistům. Jeho zásluhou vystavovali se skupinou příslušníci mladší generace.

117. Camille Pissarro, Slavnost u Pointoise

118. Camille Pissaro, Opera Byl nejstarším členem impresionistické skupiny. Jeho laskavá povaha a široké vzdělání ho předurčily k úloze učitele nového malířského stylu. Jeho pastózní způsob malby od něj přejal Paul Cézanne (1872), jež se o něm vyjádřil: „Pissarro se ze všech malířů přiblížil přírodě nejblíže,“

119. Camille Pissaro, Poustevna u Pontoise

120. Použitá literatura Pijoan J., Dějiny umění Mráz B., Dějiny výtvarné kultury Beckettová Wendy, Toulky světem malířství Baletka J., Výtvarné umění výkladový slovník