1. 3/ Česká diplomacie - historický exkurz (Přemyslovci, Lucemburkové, Jiří z Podě- brad, 1. světová válka, meziválečné období, 2. světová válka, období komunismu) - subjekty české zahraniční politiky - struktura MZV ČR, zahraniční útvary čs. institucí - současná zahraniční politika a diplomacie (hlavní témata, úspěchy, problémy)

2. Historie české zahraniční politiky a diplomacie -od Velkomoravské říše – vždy těsný vztah k (německy mluvícím) sousedům -Přemyslovci, Lucemburkové (1335 – Visegrad; Arnošt z Pardubic, ), husité (kompaktáta), Jiří z Poděbrad (návrh na mezinárodní organizaci), Habsburkové (po Bílé hoře ztráta suverenity; V.A.Kounic) -1. světová válka: úspěšná diplomaticko-vojenská aktivita → vznik Československa -relativně vysoká úroveň během 1. republiky -2. světová válka: zdánlivě úspěšná diplomaticko-vojenská aktivita, špatná zahraničně politická orientace -po 1948 faktická ztráta suverenity -vývoj po r. 1989 -celkově slušná historická bilance, ale diskontinuita

3. Aktéři české zahraniční politiky a diplomacie -Ministerstvo zahraničních věcí: zaměřené čistě na zahraničí, nevykonává bezprostřední státní správu vůči občanům ČR; Černínský a Toskánský palác; koncepce zahraniční politiky v programovém prohlášení vlády, roční zprávy o zahraniční politice ČR; řídí a administruje diplomatické mise v zahraničí (ZÚ); cca 1.600 zaměstnanců – z toho 600 v ústředí a 1.000 v zahraničí -Vláda: silná pozice premiéra – Úřad vlády; (ministr pro evropské záležitosti); ministerstvo průmyslu a obchodu; ministerstvo obrany; Bezpečnostní rada státu -mezinárodní smlouvy: a) prezidentské (po podpisu prezidenta nutná ratifikace Parlamentem, nebo souhlas v referendu), b) vládní (podepisovány vládním představitelem, nevyžaduje se ratifikace nebo souhlas Parlamentu), c) rezortní (podepisuje rezortní ministr)

4. … aktéři … -Prezident: reprezentuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy → nejdůležitější nositel suverenity ČR; jeho rozhodnutí o zahraniční politice vyžadují kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného ministra (tzn. že není za svá zahraničně politická rozhodnutí přímo odpovědný); zahraniční politiku spoluvytváří svým vystupováním -Parlament: pravomoci u významných mezinárodních smluv – spojenecké, členství v mezinárodních organizacích, změny hranic, vyhlášení války, …; příslušné výbory -neexistence jednotného státního protokolu -Regionální subjekty: decentralizace státní správy, přenos kompetencí na regionální jednotky; přeshraniční spolupráce, spolupráce mezi regiony; EU (NUTS)

5. Současná (polistopadová) česká zahraniční politika a diplomacie Porevoluční „restituční“ diplomacie: -odpoutání od Sovětského svazu (Varšavská smlouva, RVHP, …) -dobré sousedské vztahy (Visegrad 1991, Česko-německá deklarace 1997, … -zapojení do euroatlantických institucí (NATO – ČR členem od 12.3.1999, Pražský summit; Evropská unie – členem od 1.5.2004, předsednictví ČR 2009; Rada Evropy; OECD) Diplomacie „všedních dnů“: -pěstování vztahů k vybraným zemím a regionům (USA, Izrael a arabský svět, Balkán, Rusko a další postsovětské státy, Čína, …) -mezinárodní organizace (Rada bezpečnosti, předsednictví VS OSN, Komise pro lidská práva, …) -lidská práva -ekonomická diplomacie, rozvojová spolupráce

6. Asociace pro mezinárodní otázky (AMO): „Trendy české zahraniční politiky“ – studie zahraničněpolitických elit, 2011 http://trendy.amo.cz obsahové schéma: - Česká republika v mezinárodním prostředí -význam mezinárodních témat pro ČR -ČR v mezinárodních organizacích -Evropská unie -transatlantické vztahy -bilaterální vztahy -aktuální témata